Cítím, že bych měla něco málo napsat...

...aby můj Čtenář došel k mým webovým fantaziím do příštího ouplňku... ale no tak, nač spěchat...:)

Měla bych stručně shrnout proběhlý víkend. Budu na něj dlouho vzpomínat.

To by mohlo jako shrnutí stačit, řekla bych.

Jsem totiž dost unavená. Takže v rychlosti: V pátek v noci jsem byla v kině, na Scary movie V., což mě spíš zklamalo, než nadchlo. Víc mě bavil můj potrefený doprovod Davča:D

nechápu lidi, že si dovolí lakovat si nehty v busu

V sobotu jsem šla na svatební oslavu. Rozhodla jsem se vyrazit pěšky a ušla tak několik kilometrů. Děsně mě to baví. Sice jsem dorazila úplně říčná, ale pípa mě osvěžila. Myslela jsem, že domů dorazím do půlnoci, ale nakonec se hodina duchů posunula na čas 4:20. A opět mě vezl pěšobus. Fakt mě to děsně baví.

Tradičně jsem toho moc nenaspala a vyrazila do galerie, ze které jsem si odnesla noviny o Plasticích. Jsou tam skvělé plakáty a mrzí mě, že jsou oboustranné, to je pak jak Sofiina volba... Anton, který mi výstavu i noviny doporučil, vymyslel dvě skvělé věci - koupí si noviny ještě jedny a koupí je i mně. :D

O Antonovi se zmíním taky v jednom z dalších stručných článků.

Chci psát jen samé stručné články.
Zatím to moc neumím, ale snažím se zaučovat např. na twitteru:))

Pak následoval oběd s budoucím tchánem, od něhož jsem dostala krásné náušnice k narozkám:) což mě moc potěšilo, stejně jako mexické tortily. Nebyly to tortily, ale zapomněla jsem název.

Pak jsem vytáhla maminku na procházku, příjemnou:-)

A to jsem se nezmínila o nejsenzačnější snídani... obrázek prozradí víc:), babičky segedýnu, svatebním dárku, kterým jsem snad udělala alespoň trochu radost, setkání s kamarádkou z dětství, s níž jsme prokecaly půl oslavy:D

Podstatné je: poslední dny mě provází neskutečný pocit štěstí. Samovolně mnou prostupuje a cítím u toho i jistý vděk něčemu vyššímu. Poslouchala jsem v autobuse složku vážné hudby a neskutečně si užívala její okamžiky. Ponořila jsem se tak, že jsem chvílemi zapomněla, že vůbec v nějakém autobuse sedím a ubíhající krajině jsem přisuzovala tóny, jež mi připadaly stále kouzelnější a kouzelnější. A takové okamžiky mám nejraději. Tak prosté a přesto tak vzácné.


O to víc pak potěší, když vám někdo na oslavě řekne, že působíte moc pozitivně:) vlastně mi to lidé říkají často:)

(teď) Mám strašnou náladu zajezdit si na kole. To je, oč tu běží.