...

Prošla jedna mladá dívka.
Takovým zapadlým, černým městem.
Několik domků a ulic. Tichá říčka. A tichá noc.
Tu proběhla kočka, tu zaslechla šramot z oken přímo u jejích nohou.
Vnímala jej, ale jako kdyby nechtěla nic vpouštět do nepohodlnější hloubi.
Možná, že ignoraci předstírala sama pro sebe tak důkladně, že i kdyby chtěla
věnovat pozornost čemukoliv, již by to nešlo.
Noční chlad byl cítit ve vzduchu, ale větřík skoro nebyl znatelný.
Nevěděla kým je, ani kam jde. I to nejspíš ztratila cestou.
Něco hledala, nevěděla co. Nevěděla ani to, že hledá.
Už jen šla.
Jak kdyby ji to samotná cesta naučila.
Jak kdyby cesta bylo jediné, co umí.
Samovolnou, přirozenou, jedinou věcí.
Líbilo se jí tak, jak teď je.
Líbilo se jí tak, jak teď není.

Odlétání ptáků

Udály, udály se věci,
pták šel na let se dát.
Teď umlčet bolestný pocit,
chce nejhůře tě sát.

Prázdná, tak prázdná je klec,
prázdné je všechno v ní!
Nic nikde, žádná už věc,
víc ji nevyprázdní.

Probuzení včera pozdní bylo,
v ptáčka duše se proměnila.
Jít za ním, to jediné snad zbylo.
Ty ses bohužel nezměnila.

...

Tato báseň je věnována všem, kteří chápou a především těm, kterých se to týká.

Jak připravit kávu jako posvátný okamžik dne

Káva chce být vychutnávána jako výjimečný nápoj. Ráno... ve spěchu dát šálek... barbarství. Užít si to celé jako rituál. Jako okamžik, který patří jen vám. Včetně přípravy. A jak začíná každé vaření? Vaření začíná nákupem!:))

• nekupujte příšerné kávy v supermarketech (rozpustné, za hříšné peníze, které viděly kávu z vlaku)
• kupujte ve specializovaných obchodech (např. Čaj a káva - zde značka Oxalis), bio kávu v eshopech nebo snad ještě lépe ve vaší oblíbené pražírně/kavárně/čajovně (já nakupuji v krámku oblíbené čajovny Nebe peklo ráj na Spartě). Dávat pozor, aby zde nepůsobili komerční dodavatelé typu Puro, Alfredo (tu jsem měla třeba teď na Ještědu a jak jsem říkala, fujfuj :-/), Segafredo, Musetti, Bristot, Lavazza (tyto informace jsem získala na cuketce)
• kašlete na zbytečné kávovary (o čemž se zmiňují i v Pekle na talíři http://www.stream.cz/peklonataliri/807516-peklo-na-taliri-domaci-priprava-kavy)

Aby káva byla co nejlepší, chce to dodržovat pár zásad:

• káva by měla být upražená max. dva týdny před podáváním a namletá těsně před (v kavárně jsem se učila zasazovat páku v kávovaru do 5 vteřin po namletí!)
• uchovávat v uzavřené nádobě a NE v lednici (více vydrží zrnka, ne namletá)
• v žádném případě nepodávejte kávu jako turka, káva v průběhu "stání" mění chuť (do svých 20 let jsem si myslela, že nemám ráda kávu, ale ve skutečnosti nemám ráda levného stydnoucího turka:D)

Nejlepší věci, které můžete při přípravě kávy udělat, je:

• umlít kávu ručním mlýnkem
• uvařit vodu (důležité je nechat přejít varem, ne, že to nedohřejete), nechte ji 4 minuty odstát na 93 stupňů
• metod na přípravu kávy je více, viz. video v pekle na talíři. Nám se nejvíce líbí metoda French press. French ale zatím nemáme, tak kávu zalijeme vodou o 93 stupních, necháme zase 4 minuty stát a přecedíme přes klasické sítko... :D

Beatlemania

Přibyla mi do sbírky další LP. Tentokrát páté řadové album od The Bealtes. Až budu velká, budu mít všechny:) 

Help!

Fešandy.

Fulghum

Setkání s R. Fulghumem a jeho autogram, pro který jsem vybrala jeho první knihu Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, ve mně zanechaly dobrácký, hřejivý až pohádkový dojem. Právě vydal knihu novou - o cestě do Argentiny Vzpomínky na jedno dobrodružství.
Při oné příležitosti jsem si nechala podepsat i oblíbenou záložku s Audrey.

Svítání naděje

Přemýšlela jsem o svém blogu. Mám s ním velké plány. Mám vždycky velké plány... Jsem velkoplánovač. A to je moje největší slabina. Snílci to v životě mají sice strašně snadné, ale bohužel zůstávají po celý život nepochopeni... i sami sebou?
Jak je vůbec možné, že blogeři zvládají vést stránky, kam pravidelně přispívají? A k tomu stíhat všechny ty sociální sítě. Učit se, chodit do práce. Správně dýchat, hodně pít. Tu ublognout. Vařit. Sportovat. Číst. Navštěvovat kulturu. Dostala jsem se až do fáze, kdy jsem přemýšlela, jestli je to vůbec fyzicky možné:D že bych třeba po ránu běžela v parku, při tom snídala, pro jistotu i svačila a druhou rukou si tweetla, jak jsem na to vyzrála.

Jak bude můj blog vypadat za dva roky? Jsem ráda, že existují magoři a že jich je zrovna tolik kolem mě:D o tom bych mohla psát každý den. Třeba včerejší noční pokoncertní rozhovor s Joe Karafiátem by zabral pár stran. Ale nechci být moc sprostá:D
Uvažuji nad tím, jak psát o sobě a nepůsobit egoisticky. Nechci sklouznout k článkům typu - včera jsem byla tam a koupila jsem si to a měla jsem k jídlu neskutečně dobrý jídlo - ještě ho vyblejsknout a sláva! Ne, že by to samozřejmě nebylo nesmírně zajímavé, ale... Úplně nejhorší zpráva pro všechny, pro které svítala naděje, že můj blog bude přeci jen nejlepší na světě, je, že mám dnes v plánu napsat přesně zmíněné nedůležité věci:D

"Mluvit nesmysly - to je jediné privilegium člověka, které jej odlišuje od ostatních živočichů." (Dostojevskij: Zločin a trest, 1866).

Potrhlovstvo

Říkala jsem si, že by bylo dobré, si někam sepsat všechny vtipné zážitky, které se člověku jednou za čas vybaví. Znáte to, nemůžete usnout a teď si vzpomenete a začnete se smát. Ono až jednou bude mít člověk špatnou náladu a přečte si to, tak se mu může udělat líp. Zkuste to taky:) zaveďte si třeba zvláštní sešit.

Je tu ale malý problém a to je moje antivyprávěcí schopnost. Trošku to u mě vázne a nevím, jestli umím věci podat vtipně tak, jak je vnímám vtipně já. Natož ještě vtipněji! To je pro mě takřka nemožné. Má to být vtipná sekce a je to zatím spíš k pláči. Ale občas se cenní i snaha, takže bych to jako úvod k této rubrice uzavřela a teď už mi jen držte palce. To jsem ještě neřekla nic o mé špatné paměti... prostě mi jen držte palce!:D