Tato báseň je věnována mé dobrosrdečné kamarádce, s ne moc pěkným jménem, Brunimile.
A ležíš, hledíš, radíš,
rady sám si nevíš,
bdíš.
S pocity bezduchého šílenství.
Dobré činy hledáš,
síly na to nemáš,
usínáš.
S pocity tmavočerné tmy.
A ležíš, kreslíš, záříš,
krajíc chleba krájíš,
spíš.
Bez pocitů.
Nemontujte se profesionalum do remesla... B.
OdpovědětVymazatPaní B., oholte si nohy a osmažte chřest!
OdpovědětVymazatMá to něco do sebe, ale je důležité se příště držet nějakých zásad.
OdpovědětVymazatBrunimilo, pro mě je zásadní se zásad nedržet, nebýt přizdisráč. Jako třeba někteří současní lidé, kteří si říkají umělci, zahlcují internet básněmi a ještě ke všemu potřebují poradit slova. Je to k pláčí, co se teď s těmi lidmi děje.
OdpovědětVymazatNo, jak myslíš, ale pak se nediv, když tvé básně nebudou dávat smysl...
OdpovědětVymazatZáleží na tom, kdo se dívá...
OdpovědětVymazatCožeeee???!!! X-DDDD tak to jsem teda fakt nepochopila X-DDDD wtf??? ght??? loool X-DDDDD eliizaaa98
OdpovědětVymazatAchjo, na blog mi chodí jen samí zabednenci
OdpovědětVymazat